Základna svitavských Zálesáků se nachází na okraji Východních Čech, v klidné části mezi Hlinskem a Svratkou. Usedlost v nadmořské výšce 655 m.n.m, vhodná pro celoroční turistiku. V létě lze podnikat pěší nebo cyklistické výlety za krásami Ždárských vrchů. V zimě to mohou být túry na běžkách, zimní táboření nebo hry na sněhu.
Tato akce byla spáchána 7. - 9. 10. 2005. Zúčastnili se: já (ing. Sosenka), Jean, Marcel, Katka. V pátek v 7:00 jsme se sešli na vlakovém nádraží, kde nám Dan s Martou oznámili, že budeme cestovat sami podle obálek a informací v nich. Po úvodním povídání o tom, co máme a nemáme dělat, nám předali první obálku a odešli. Tak jsme tu zatracenou obálku otevřeli a co tam nebylo, fotka + morseovka, kterou jsme úspěšně vyluštili a vyrazili jsme.
První zastávkou byl svitavský městský úřad, kde se nacházely první instrukce k cestě, které nás poslaly do České Třebové (také nám zde dopsala propiska, ale po chvilince přemýšlení nás napadlo si jít do nedalekého novinového stánku koupit novou). Tak jsme se tedy vydali na cestu. V České Třebové na nás na vlakovém nádraží čekal Dan s Martou, a předali nám další instrukce uschované v obálce, kterou jsme ihned otevřeli a vydali jsme se podle ní do parku zvaný Javorka. Když jsme se ptali, kde se tento park nachází, tak se jeden dědula pohádal s nějakou babkou, kdo z nich nám to vysvětlí. Odtud nás další instrukce zabalené v obdobné obálce poslaly na Kozlov. Tak jsme se tam tedy vydali. Nejprve jsme se sice vyplazili na špatný krpál, ale po pár neúspěšných pokusech jsme stanuli na vrcholu. Zde na nás čekaly další instrukce uschované v kuchyni zdejší turistické chaty, které nás poslaly vlakem do Moravské Třebové. Tam se k nám přidala Katka a k vedoucím Butras. Zde na nás znovu a tudíž opakovaně čekal Dan s Martou, kteří nám znovu a tudíž opakovaně předali instrukce uschované uvnitř obálky, což bylo velice originální. Úkoly v Moravské Třebové se nám z neznámého důvodu nepodařilo splnit, což dosud nechápu. Z Moravské Třebové jsme pokračovali do Třebářova, kde se stalo, co se původně vůbec ale vůbec nemělo stát. Nejel odtud BUS do Tatenic, kam jsme se měli dostat. Tak jsme se vydali na cestu pěšky. V Tatenicích se nám dostalo zprávy, že se máme přesunout na Hoštejn, kde jsme přespali.
V sobotu jsme vstávali o něco později, než bylo v plánu, tak se program na tento den musel kapánek zkrátit. V tento den historicky první zpráva nás poslala k mohyle, tyčící se nad Hoštejnem. Zde ukrytá zpráva nás poslala do Bruntálu, kam jsme se tedy pomocí Českých drah vydali. V Bruntálu na vlakáči na nás čekali vedoucí, kteří nám zase znovu a tudíž opakovaně předali další instrukce zase znovu a tudíž opakovaně uzavřené v obálce. Tyto instrukce nás poslaly na zdejší zámek, kde jsme měli pořídit své FOTO. Poté jsme se BUSEM vydali do Andělské Hory, kde jsme se zabydleli v seriózní chatě. Odměnou za útrapy při cestách nám tu byla slušná večeře, skládající se z mnoha možných i nemožných jídel. Poté jsme se dívali cca do půlnoci na televizi a pak jsme šli spát (A předtím ještě dělali ukrutný bugr. pozn. korektora).
V neděli ráno se zase vstávalo o něco později, než bylo v plánu, ale tentokrát to neohrozilo denní program. Po snídani někteří šli na procházku a někteří (Pouze kluci. pozn. korektora), kteří se ještě nestačili řádně probrat, zůstali v chatě a dívali se na televizi. Po návratu některých z vycházky následoval oběd. Po obědě se tak nějak uklízelo a potom jsme se chystali na BUS, který nás dopravil do Bruntálu a odtud nás vlak dopravil až do Svitav, kde na nás čekal Dan a spol.
Sepsal: Ing. Sosenka
