Základna svitavských Zálesáků se nachází na okraji Východních Čech, v klidné části mezi Hlinskem a Svratkou. Usedlost v nadmořské výšce 655 m.n.m, vhodná pro celoroční turistiku. V létě lze podnikat pěší nebo cyklistické výlety za krásami Ždárských vrchů. V zimě to mohou být túry na běžkách, zimní táboření nebo hry na sněhu.
Sobota
Po dvou letech jsme se zase potkali již ve Svitavách na vlakovém nádraží. Ale jejda, hned ze startu nás zastihla vlaková výluka do Poličky, takže jsme se všichni nasáčkovali do náhradního autobusu a vydali jsme se směrem do Poličky. Tam jsme rychle přestoupili na vlak, abychom si to přeci jen trochu užili, a pak už z Pusté Kamenice pěkně pěšky až na naši oblíbenou táborovou základnu. Tady jsme se ubytovali, a začali se seznamovat s ostatním osazenstvem tábora. Dost z nás už tu několikrát bylo, a tak to pro mnohé z nás není novinka, ale připomenout si základní chod tábora rozhodně není na škodu. Samozřejmě jsme vyvěsili táborovou vlajku a po výborné večeři jsme si přišli sednout k táborovému ohni a zazpívat několik známých písní. Před spaním jsme si ještě přečetli pohádku a pak už hurá na kutě. Dneska ještě nejsme nijak unavení ale řád je řád a určitě se nám budou síly na zítřek hodit.
Neděle
Ráno jsme se probudili do slunného dne a abychom se trochu probrali, začali jsme se učit letošní táborovou taneční rozcvičku. Moc nám to dneska nešlo, ale byl to první pokus, ono se to určitě brzo zlepší. Po snídani jsme se poznali s medvídkem Pú a ostatními zvířátky Stokorcového lesa. Zjistili jsme, že Méďa Pú si ke svačince dojedl poslední zbytky jeho Medíkové zásoby na zimu. Ale co teď. Takhle by neměl, co v zimě jíst. Naštěstí Krištůfek Robin přišel na to, že by si mohl půjčit Medík od ostatních zvířátek. A my, že bychom mu mohli pomoci se za to ostatním zvířátkům odměnit. No jo, ale kde začít. Vždyť Stokorcový les je opravdu velký. Zašli jsme tedy nejdříve za Sovou, protože to je nejchytřejší obyvatel lesa, kterého známe, neboť umí například napsat slovo „Mislifec“ a občas i správně. Společně se Sovou jsme si zvládli nakreslit plánek Stokorcového lesa i se všemi jeho obyvateli.
Po svačině jsme pozorovali Méďu, jak se vydal na stopovací výpravu, ale chudák hlupáček medvěd se začal točit v kruhu a začal stopovat sám sebe. Aby se nám nestalo to samé, bude potřeba se stopy zvířátek naučit rozpoznávat. A nejen to! Zkusíme se naučit i nějaká zvířátka, rostlinky, uzle a další zajímavé věci.
Po obědě jsme poznali Klokanici Kangu s Klokánkem Roo a společně s Klokánkem jsme se rozhodli zahrát si na poštmistry. Vždyť i zvířátka v lese tuto službu občas rádi použijí, a třeba budou ochotni za to věnovat Méďovi trochu Medíku.
Po sváče jsme se dozvěděli, že prasátku vítr sfoukl domeček, a tak jsme se rozhodli mu postavit nový, aby mělo kde bydlet. Za to nám věnovalo celou svoji zásobu medu z vděčnosti a my ji věnovali Méďovi. Jeho zásoba se začala pomaličku zase objevovat, ale ještě je před námi hodně práce.
Následně jsme se seznámili s Tygrem. Tygr byl pasován na krále lesa a jeho první pokyny zněly, že jelikož jsou Tygři mistři v přátelství, budeme spolu všichni přátelé a budeme se držet neustále za ruce. A druhá věc, ve které jsou tygři mistři, je souznění s lesem, a tak kromě přátel se musíme stále dotýkat i se stromy. No s takovým způsobem je i pouhé pochodování po lese náročné.
Večer jsme se ještě opět s Klokánkem učili poznávat nebezpečné zvuky v lese a odlišovat je od těch běžných. Musím říct, že nám to celkem šlo. Na dobrou noc ještě jednu pohádku, a pak už hajdy do hajan. Je potřeba být plný sil na zítřejší den.
Pondělí
A je tu další ráno, honem na rozcvičku, snad nám půjde o něco lépe než včera. Po snídani jsme společně s prasátkem potkali Ijáčka. Chudák má dneska narozeniny a nikdo si na to nevzpomněl. Prasátko, ve snaze zlepšit mu náladu, prohlásilo, že pro něj chystáme oslavu s překvapením. Bohužel, žádná oslava s překvapením zatím v plánu není, a tak budeme muset nějakou rychle uspořádat. Proto jsme odpoledne strávili sháněním všeho, co je potřeba na pořádnou oslavu narozenin. Nebylo to vůbec lehké.
Potom jsme si lehce zopakovali, co jsme se včera naučili o stopování, poznávání zvířat a bylinek. Po obědě jsme se rozhodli napsat našim rodičům domů, aby věděli, že i když si tu užíváme spoustu legrace, tak si na ně vzpomeneme a trošku se nám i stýská. Potom jsme si zahráli pár menších her jenom po oddílech a už je čas uspořádat tu slíbenou Ijáčkovu oslavu! Nejdřív jsme k jeho pobavení uspořádali závody, které vyhrál 2. a 3. oddíl a následně už jsme měli taneční zábavu. Připomněli jsme si klasické tance, které se učíme každý rok, a je vidět, že hodně z nás jezdí pravidelně. Moc nám to šlo. A ti noví se to od nás rychle naučili :)
Po setmění jsme se ještě vydali za druhem nočních včel, podívat se, jestli nemají trochu medu navíc. Ale kdo nás nepředběhl. Potkali jsme poprvé na živo Slonisko a dva Strašbubáky. Trošku jsme se báli, že by se mohli zajímat i o nás, ale zajímal je hlavně med. Tak jsme se vrátili s nepořízenou. Alespoň jsme si zvládli zapamatovat, kudy se ke včelkám jde a třeba to zkusíme později znovu. Jelikož jdeme dneska spát pozdě, můžeme si zítra trošku přispat. Ale zase ne nijak dlouho! Ještě nás čeká spousta práce, než bude Méďův soudek plný.
Úterý
„Budíček byl dneska nějak pozdě ne? No jo vždyť včera byla noční hra. Už si na ni vzpomínám. Ještě si taky vzpomenout na ty kroky z rozcvičky. Snad to nějak dám.“ Po snídani jsme spolu s medvídkem Pú zašli za Svištěm. Překvapilo nás, kolik má práce. Všechna zvířátka kolem něj byla v jednom kole a on to celé řídil. Když jsme se ptali, co se tu děje, sdělil nám, že musí hrozně rychle navařit spoustu jídla pro velkého Huhuláka. Huhulák, že prý se občas objeví, vymete každou světničku, kterou najde po nějakém jídle, a jelikož je velký a nemotorný, tak toho při tom hodně zničí. Od určité doby se naučili, že je lepší mu připravit hostinu, aby se v klidu najedl, otočil se a zase odešel svým směrem. No a zrovna dostal echo, že Huhulák byl nedaleko spatřen mířící naším směrem. S tím musíme Svišťovi pomoct. A tak je naším úkolem uvařit spoustu delikates ze základních surovin.
Po svačině jsme se opět rozhodli zdokonalit v některých našich zálesáckých dovednostech. Rostlinky, zvířátka, stopy i hrady a zámky už nám celkem jdou, a tak jsme se vrhli na uzle, šifry a mapy.
Odpoledne jsme narazili na Berušku, která celá ztrápená stála před malířským plátnem a nevěděla, co s ním. Že prý potřebuje obrazy na svoji výstavu, ale vůbec nemá žádnou Múzu. Sice netušíme, kdo je Múza a proč bez ní beruška nemůže malovat obrazy, ale rozhodně ji v tom nenecháme. A když nemáme štětce, nevadí! Však my si poradíme i bez nich! Uvidíme, jak Beruška s našimi uměleckými díly dopadne.
Po malbě jsme měli to potěšení potkat se s Myškami. Ty si začali přivlastňovat velkou spoustu věcí ostatních zvířátek, a ty už toho mají vážně dost. Dneska si pro ně dojdou zpátky, ať se Myši vztekají, jak chtějí! A tak jsme se i přes odpor Myší pustili do jejich domečku získat zpátky naše drahocennosti. Myši však byly zákeřně vyzbrojeny i stříkačkami s vodou, což nám práci značně komplikovalo.
Před večeří si stihneme ještě rozdat táborová trička a všichni se vyfotit. A taky nezapomeneme jednu v kostýmech, když máme takové pěkné. Večer nás čeká táborový oheň. Minule jsme ani zdaleka nestihli všechny písně, které jsme si chtěli zazpívat, a tak bychom to chtěli napravit. Uvidíme, jestli to dneska zvládneme.
Středa
Vypadá to, že sluníčko se klube stejně rychle jako my. Čeká nás další slunečný den, což je super, protože nás čeká celodenní výlet. Králičkovi snědly housenky celou jeho úrodu a je z toho velmi smutný. Bohužel najít nové sazeničky tady blízko není nic lehkého. Proto se vydáme až za hranice Stokorcového lesa, a budeme se snažit najít cokoli, co si Králík bude moci na své zeleninové zahrádce vysadit. Ale pozor! Abychom Králíčkovi nepřinesli něco nezdravého. Občas si po cestě vzpomeneme, že nás bolí nožičky, ale vše je zapomenuto, když dojdeme k rybníku. Hurá do vody! Tohle osvěžení jsme vážně potřebovali. Někteří zdatnější z nás si ještě zašli na procházku k loveckému zámečku Karlštejn a pak už honem zpátky do tábora.
Potom, co jsme se všichni ještě opláchli ve sprchách si večer dáme trošku odpočinkovější aktivitu. Obří domino je na to ideální. Ještě měla být pohádka, ale byli jsme nějací moc rozdivočení z dnešního dne, a zlobili jsme tak, že jsme dneska museli jít spát bez pohádky… Musíme se do zítra polepšit. Přeci jen bychom rádi slyšeli další příběh z Medvídka Pú.
Čtvrtek
Vstávat a cvičit. Čas na táboře se nám pomalu krátí a Méďův soudek na med stále není plný. Naštěstí dneska máme před sebou ještě pár zvířátek, od kterých bychom si mohli Medík půjčit. Jako první potkáváme Tygrova vzdáleného bratrance (asi). Vypadá podobně jako Tygr, ale nemá vůbec žádné pruhy. Bohužel některým jeho slovům úplně nerozumíme, a tak se budeme muset jeho jazykové odchylky naučit.
Před obědem jsme si ještě naposledy zopakovali naučné kolečko. Prý to zítra rozhodně využijeme, tak schválně, jestli jsme si zapamatovali vše důležité. Po obědě se udělalo opravdu horko, a tak jsme rádi, že nás Motýl nenechal běhat po jeho loučce, ale že jsme se i s ním společně přesunuli do lesa, kde jsme mu ukazovali nejrůznější věci denní potřeby. Představte si, že vůbec nevěděl, co je třeba utěrka nebo k čemu by mohlo sloužit ramínko!
Po Motýlovi už nám ale vážně došla zvířátka a soudek stále ještě není plný. Nedá se nic dělat. Budeme si muset trochu Medíku vypůjčit od včelek. No nebyly z toho zrovna nadšené a nejedna se nás pokusila bodnout, ale nakonec jsme od nich trochu Medíku přeci jen získali. A hle, ono to stačilo. Soudek je plný až po okraj! Huráááá. Stihli jsme to včas, tak to si zítra budeme moct udělat volný den.
Večer si ještě společně s Myškama vyzkoušíme, jaké to je vypůjčovat si věci, tentokráte s dovolením, od každého, koho potkáme. No vážně nechápeme, jak je to může bavit celé dny. Nám to jeden večer bohatě stačilo.
Ještě pohádku a alou na kutě. Aaaale ne! To není možné!!! Vypadá to, že nám Medík někdo ukradl! No to se Méďa nesmí dozvědět! Jinak by byl strašně nešťastný. Vidíme pár kapiček medu na zemi, pojďme zkusit toho zloděje vystopovat! Jasně, kdo jiný, než Slonisko se Strašbubákem by to mohli být. Naštěstí ho ještě nesnědli, ale nemají k tomu daleko. Prý ho mají na nějaký zítřejší sněm Slonisek a bude podáván přesně ve dvanáct k obědu. Aby jim ho nikdo nevzal, rozhodli se ho schovat. Vypadá to, že bychom zítra mohli mít šanci na odplatu a na získání Medíku zpátky. Jen abychom ho našli. No dneska už to určitě nezvládneme. Je potřeba se na to kloudně vyspat. Zítra to nebude tak odpočinkový den, jak jsme si mysleli….
Pátek
Páni, to byla noc. Nejdřív jdeme spát s vědomím, že nám někdo vzal Medík a budeme jej muset získat zpátky, a pak ještě bouřka. No co, spaní ve stanu hold k táboru patří za každého počasí. Zvládli jsme to a ráno už to tu zase sluníčko vše vysouší. Hned ráno je úkol naprosto jasný. Je potřeba dojít pro Medík, který nám vzali. Sloniska ho poschovávala po mnohých schovkách, a naším úkolem je všechny obejít a Medík získat. Vzali jsme tedy všichni s sebou, co se dalo, kotlíky, hrnce a tak dál, hlavně ať máme ten Medík do čeho dát. Jdeme od schovky ke schovce a celkem se nám daří. Musíme to všechno stihnout před obědem, protože pak už bude Medík v bříšku někoho jiného. Nakonec jsme donesli velkou spoustu Mediku zpět. Určitě to bude vše, co nám ukradli. Dáme si o běd a začneme se pomalu balit. Před večeří Méďa přišel na to, že mu někdo vzal vekou část Medíku ale my jsme jej mohli společně uklidnit, že už jsme to vyřešili a Medík mu vrátili zpět. Měl velkou radost a všechny nás pozval večer na velkou oslavu.
U táborového ohně, který jsme netradičně udělali už odpoledne a ne večer, jsme si rozdali pamětní listy, zhodnotili letošní ročník, ocenili nejlepší uklízeče stanů, a teď už hurá na Medvídkovou oslavu. To bude super závěr celého týdne. Bude se nám po táboře stýskat, ale zároveň už se moc těšíme domů a na rodiče. Tak zase třeba za rok.
